Před Velkým požárem
Ve středověku byly požáry spolu s morem největší metlou měst. Ani Polné se nevyhnuly. Téměř celé město vyhořelo již roku 1345 a znovu po sto šesti letech, kdy zůstal ušetřen jen hrad. Koncem třicetileté války vypálili Polnou Švédové, kteří obléhali Jihlavu. V roce 1712 vyhořelo celé židovské město, postavené před třiceti lety. Roku 1734 postihl požár jihovýchodní část hlavního náměstí, židovské město a přilehlé ulice s okolními dvory. V roce 1744 vypukl požár v panském pivovaru a od něho vyhořel celý zámek.
Pro další vývoj Polné byl osudný požár zámku 10. května 1794. Protože při tehdejší již poněkud snížené robotě nemohl být zámek Ditrichštejny lacino obnoven, nebyl již znovu vystavěn v původní podobě. Druhé patro bylo zcela odbouráno a z prvního zřízeny půdy. Krátce potom byla správa panství, největšího v čáslavském kraji, přeložena z Polné do blízké Přibyslavi. Polná přestala být správním střediskem celého širokého okolí, a to byla jedna z příčin jejího pozdějšího hospodářského úpadku.
Město Polná bylo před vznikem sboru dobrovolných hasičů vybaveno hasebním nářadím a čtyřmi stříkačkami, jak velelo nařízení. První stříkačku město Polná zakoupilo již roku 1819.
V roce 1823 zničil oheň celé židovské město, 46 domů Horního města, 6 domů na náměstí a kostel sv. Barbory. Tehdejší hasební prostředky byly velmi nedokonalé. Města neměla požární sbory a povinnost hasit oheň měly cechy. Jsou o tom záznamy v jejich protokolech, z nichž nejlépe se zachovaly protokoly mlynářů a nejdůležitějšího polenského řemesla - soukeníků.
Největším požárem své historie byla Polná postižena 4. srpna 1863. Řada nepříznivých okolností způsobila, že vyhořelo celkem 189 domů se všemi vedlejšími budovami a hospodářský život města byl na dlouhou dobu silně podvázán. Odpoledne bylo neobyčejně parno a vál silný severozápadní vítr. Šindelové střechy domů se štíty, které spolu souvisely, byly několikanedělním suchem na troud vyprahlé. Asi o půl třetí zazněl na poplach pronikavý hlas zvonku. To již lidé volali: „U Emericha Lachen-bauro Na kopečku hoří". Podle ústní tradice svinovaly tam ženy len a jedné z nich vypadly sirky a vzňaly se nárazem na trdlici. Třelna lnu byla v krátkosti v plamenech. Oheň se šířil velmi rychle. Chytla kůlna, chlévy, děkanská stodola a děkanství, kde byly velké, zásoby dřeva, másla, sádla a medu. Při hašení začala stříkat mastnota na všechny strany a chytla věž hlavního kostela i sousední škola. To již hořela i severní část hlavního náměstí. Z moře plamenů vynášeli obyvatelé svůj nejnutnější majetek ke kamenné kašně. Požáru se dlouho bránila vysoká, plechem pobitá věž hlavního kostela, ale přece neodolala. Stará hlásná Anna Miliónová, která do poslední chvíle volala ranami zvonů městu na pomoc, musela ustat. Utíkala dolů, ale to již se prolomily prohořelé dveře zvonice, plamen pod nimi zachvátil schody a hlásná se musela vrátit zpět. Ve snaze ji zachránit uvázali lidé na drát zvonku provaz, který Miliónová vytáhla nahoru, přivázala k zábradlí o za napětí diváků se spouštěla dolu. Svoji cestu však nedokončila. Pod výklenkem nad vchodem ji opustily síly, spadla na kamennou dlažbu a zabila se.Městu přispěchali na pomoc obyvatelé okolních vsí a měst s šestnácti velkými stříkačkami a nářadím.Velký požár hasilo dvacet stříkaček, do kterých byla voda přinášena z kašen a pumpováním byla stříkána na hořící objekty. I přes všechnu snahu byly následky požáru tragické. Požár si vyžádal oběti na životech a obyvatelé utrpěli nenahraditelné ztráty na majetku.
Historie – po Velkém požáru
Jistě i vzpomínky na hrůzné zážitky z doby před devíti lety patřily mezi impulsy, které vedly k založení SDH v Polné v roce 1872. Navíc doba byla zakládání spolků a zvláště hasičských nakloněna. Platil již nový zákon o právu spolčovacím č. 134 a právu shromažďovacím č. 135.
Tehdejší představitelé TJ Sokol Polná se dne 5. března 1872 obrátili na Městskou radu s provoláním k ustavení sboru. Na základě žádosti z 22. června 1872 Rada královského hlavního města Prahy vyslala do Polné hasiče Bedřicha Rychtra, který během sedmi týdnů provedl základní výcvik členů spolku a pod jeho vedením složili členové zkoušku.
Na vybavení byla spolku věnována z městské pokladnice částka 300 zlatých. Připojili se i další dárci, majitelka panství hraběnka Clam-Gallasová darovala částku 50 zlatých, První česká pojišťovací společnost a První uherská pojišťovací společnost přispěly po 50 zlatých. Polenská záložna přispěla částkou 57 zlatých 65 krejcarů. Sbor obdržel i odměnu od pojišťovny za zásahy při šesti požárech v roce 1872, tzv. „renumeraci“, kterou pojišťovny vyplácely sborům, protože svými zásahy snižovaly výši jejich plnění, v hodnotě 65 zlatých.
Oficiálně byl spolek c. k. místodržitelstvím zaregistrován a byly mu schváleny jeho stanovy dne 2. dubna 1873 pod č. 16907. V tomto roce a měsíci byly také první oficiální volby. Velitelem byl zvolen Jan Langer, hlavní jednatel pojišťujících společností, náčelníkem a spolucvičitelem Jan Klusáček – městský účetní, obecním zastupitelstvem byl delegován jako ředitel sboru hostinský Jan Klusáček. Každoročně bylo odbýváno minimálně jedno veřejné cvičení.
Město převedlo do vybavení sboru veškeré hasební nářadí a stříkačky. Z darů byla v roce 1872 vystavěna věž na cvičení, zakoupeno 8 pásů pro lezce a 4 dvoukolové žebříky. Roku 1873 zakoupila obec u firmy Knaust ve Vídni sací zařízení za 656 zlatých, tzv. „Hydrofor – převaděč vody“, který se poprvé osvědčil při čerpání vody do dvou stříkaček, když byly hašeny hořící stodoly za Peklem. Roku 1873 převedl svůj majetek na sbor zaniklý Sokol v hodnotě 36 zlatých. Za odměnu při zásahu u osmi požárů pojišťovací společnosti vyplatily sboru 55 zlatých. Sbor se začal postupně vybavovat osobní ochrannou výstrojí pro hasiče, nakupoval přilby, lezecké pásy, sekyry, kožené čepice, plátěné obleky. V roce 1874 zakoupil i 37 modrých soukenných blůz a kabátců pro slavnostní příležitosti.
Roku 1875 došlo ke změně stanov spolku a členy sboru se mohli stát i přispívající členové za příspěvek 1 zlatého. Okamžitě přistoupilo 38 přispívajících členů. Přispívajícími členy byly i okolní obce, jak vyplývá z účetní zprávy sboru z roku 1878 – kdy obce, které neměly svůj sbor, přispívaly dle svých možností. Roku 1878 přispěly obce Záborná, Ždírec, Dobroutov a Dobronín po 5 zlatých.
V roce 1876 uspořádal sbor I. hasičský ples, jeho výnos byl vítaným zdrojem příjmů pro sbor /56 zlatých, 92 krejcarů/. Přínosem nebylo jen vybrané vstupné, ale byla zavedena tradice zvát na ples po domech. V každém domě při roznášení pozvánek hasiči obdrželi různě velký obnos peněz, jako příspěvek na rozvoj sboru, jak dokládají soupisy. Roku 1876 to bylo 63 zlatých.
Dle zápisu v „Památní knize“dne 1. července 1877 slavil sbor páté výročí svého trvání. Domy nejen na náměstí, ale i na předměstích byly vyzdobeny věnci a prapory. Na vyzdobeném náměstí vyhrávala v předvečer slavnosti kapela „čepobití“. Ráno 1. července 1877 budil město hudební budíček, který byl doprovázen střelbou z hmoždířů umístěných „na kopci svaté panny Kateřiny“. Ve slavnostním průvodu, který se řadil před hostincem U Slovana, pochodovaly sbory z Německého Brodu, Přibyslavi, Bohdalova, Měřína a zástupci sborů z Hlinska a Chotěboře. Průvod se kolem třetí hodiny odpoledne vydal směrem na Přibyslav, kde vítal hraběnku Clam-Gallasovou, která přijela na slavnost v doprovodu syna, dcery a hraběnky Thun-Salmové. Ve čtyři hodiny odpoledne bylo na náměstí předvedeno „námětové“ cvičení na domě č. 10 a dvoupatrovém domě č. 48. Cvičení bylo přihlížejícími oceněno chválou, na závěr slavnosti se tančilo na Varhánkově zahradě, kde střídavě vyhrávala místní a přibyslavská kapela.
Roku 1879 byla v obecním domě upravena místnost pro hasiče. O její zbudování se zasloužili hlavně František Konečný, Rudolf Sadil, Theodor Sadil a Josef Sobotka. V novém skladišti byly uskladněny uniformy, výzbroj a výstroj, byl zde umístěn vozík s průtoky a Hydrofor.
Výbor sboru v roce 1881 rozhodl o zavedení „Památní knihy“, do které historii sboru zpětně doplnil Jan Klusáček, městský berní úředník a toho času podvelitel sboru. V tomto roce bylo posíleno technické vybavení sboru o novou čtyřkolovou stříkačku, která byla zakoupena u firmy Kernreuter ve Vídni za 710 zlatých.
Sbor se stal roku 1882 členem hasičské župy Německobrodské a tím i členem Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého. Členství v ústřední hasičské jednotě umožnilo sboru pojistit všechny činné členy „proti poškození na těle“. V roce 1882 uplynulo od ustavení sboru deset let. Výbor sboru se jednohlasně usnesl, že toto výročí bude oslaveno v neděli 9. července. Program oslav začal večer 8. července, kdy městem procházel průvod s hudbou a pochodněmi. Následující den byl za svítání hudební budíček, dopoledne byli vítáni sjíždějící se hosté, ve 12 hodin byl společný slavnostní oběd v hostinci Modrá hvězda. Na počest výročí byla v Polné uspořádána valná hromada Německobrodské hasičské župy, která začala ve 14 hodin v sále U Slovana. Již v 15 hodin bylo veřejné cvičení sboru a na závěr slavnosti taneční zábava v zahradě U Slovana. Významní hosté oslavy se podepisovali do pamětní knihy, mezi podpisy zástupců okolních hasičských sborů nechybí ani podpis zástupce Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého z Prahy.
V roce 1888 zakoupil sbor čtyřkolový mechanický žebřík, s jeho obsluhou byli činní členové seznámeni Janem Kocourkem, cvičitelem pražského hasičského sboru. Na úhradu doplnění technického vybavení sboru přispěl Ústřední výbor zemské hasičské jednoty království Českého 200 zlatými, majitelka panství 50 zlatými, občanská záložna 30 zlatými, ředitel školy Ignác Špinar 30 zlatými a 5 zlatými Karel Dymáček. V roce 1889 sbor doplatil 150 zlatých za mechanický žebřík a doplnil technické vybavení sboru dvoukolovým navijákem na průtoky od fimy Hasenhndl z Jindřichova Hradce. Tohoto roku byla zavedena tradice pravidelně sloužit mši ku poctě patrona hasičů sv. Floriána v kostele sv. Kateřiny. Po mši následovalo pravidelně společné posezení.
Do roku 1891 Ústřední zemská hasičská jednota království Českého sdružovala hasičské sbory české i německé. V tomto roce došlo k jejímu rozdělení na českou a německou ústřední hasičskou jednotu zemskou, což vlastenecky orientovaný polenský sbor přivítal s nadšením.
V jednatelské zprávě za rok 1892 již po druhé je zmiňován záměr sboru zakoupit parní stříkačku. Na tento účel mu byly poskytnuty i některé dary a dotace.
Dne 1. září 1894 byla provedena kontrola sboru. Kontrolu provedl Jan Al. Jindra z Počátek, co by dozorce Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého. Jeho zápis v památní knize nešetří chválou.
Roku 1895 dle zápisu Karla Vrby došlo k rezignaci Jana Langera, který zdůvodnil své odstoupení věkem. Josef Klusáček a Karel Losenický resignovali společně s Janem Langrem. Jan Langer byl valnou hromadou jmenován čestným členem a pánům Klusáčkovi Josefovi a Karlu Losenickému byl zaslán děkovný dopis. V zápise je zmiňováno, že Jan Langer při přebírání diplomu čestného členství daroval sboru 50 zlatých a všechny nástroje, které zakoupil ze svých příjmů hudebníkům.
Součástí sboru byl odbor ochránců, pro který byl vydán roku 1896 samostatný řád. Tento odbor měl za úkol na bezpečné místo odvádět zachráněné osoby i odnášet jejich majetek a střežit ho, aby nebyl odcizen.
Dne 2. dubna roku 1896 zakoupil sbor od firmy Kernreuter z Hernalsu u Vídně parní stříkačku za 2.600 zlatých, za dalších 210 zlatých vozík na uhlí a hadice. Bylo ještě nakoupeno dalších 200 metrů hadic se šroubením, takže celkové náklady činily 3.086,80 zlatých. Dne 17. května byla parní stříkačka slavnostně svěcena za účastí okolních sborů. Její premiéra byla úspěšná, stříkačka zahájila svoji činnost po 12 minutách od zatopení pod kotlem.
Pozvánka na ples konaný 18.května 1898 v sále p.Václava Motyčky
Roku 1903 při požáru domu F. Novotného na Nerudově ulici přišly o život dvě ženy a jedenáctiletá dívka. Přestože byly požárníky vyvedeny, vrátily se do chléva pro slepice a tam je čekala smrt.
Za velitelství Břetislava Rérycha roku 1908 se sbor přestal účastnit církevních slavností ještě před tím, než přišel zákaz z Ústřední hasičské jednoty v Praze. Přes odpor několika jednotlivců setrval výbor na svém rozhodnutí. K očekávanému oslabení sboru nedošlo. Vystoupili jen tři činní členové, přistoupilo 23 nových, většinou přivedených činovníkem polenské sociální demokracie Janem Barákem.
7. prosince 1908 pomohl sbor obci při protipožárních prohlídkách v horní části města, po jejichž skončení dal městské radě pamětní spis s obsáhlým výčtem nedostatků.
13. ledna 1909 založili polenští hasiči vlastní požární fond. Při úmrtí člena složil každý jednu korunu a celkový obnos byl při úmrtí každého člena odevzdán pozůstalým.
17. srpna 1909 vypukl požár mezi domy Aloise Dvořáčka a Karla Sázavského na Sezimově náměstí, který se rozšířil na šest šindelem krytých stavení. Byly zničeny krásné staré štíty těchto domů a tím značně setřen památkový ráz náměstí.
Nařízení o hlídkách požárních je z 15. dubna 1909. Občané jsou seznámeni, že na základě zákona ze dne 25. května 1876 č. 46 ukládá obci vykonávati požární policii a prohlídky domů. Veškeré veřejné kulturní podniky podléhají požární policii.
Na začátku roku 1910 měl sbor celkem 212 členů, z toho 102 činných a 110 přispívajících.
6. června 1910 zemřel první velitel sboru Jan Langr.
V červnu 1910 navrhl velitel sboru B. Hoffmann zřízení jinošské družiny, která brzy potom měla 26 členů. Tohoto roku byl zakoupen nový dvoukolový žebřík od firmy Vindiš na Smíchově.
Předvedení nového dvoukolového žebříku.
1. listopadu 1911 zúčastnil se sbor hašení velkého požáru osmi statků v Horních Věžnicích. V neděli dne 28. června 1914 pořádal sbor tradiční oblíbený výlet do lesa Březiny na Homoli, který byl úředně přerušen zprávou o atentátu na následníka trůnu Ferdinanda ď Este. Ve světové válce, která brzy poté vypukla, padli členové sboru Jan Pernička - velitel, Jan Polák a Jindřich Vítek. Činnost sboru byla válkou velmi omezena.
21. června 1920 likvidoval sbor nebezpečný požár domu u Dvořáčků na Růžové ulici, který ohrožoval okolní stavení.
Sbor s Červeným křížem uvažoval o zakoupení sanitního vozu (16. dubna 1923).
Od poloviny září do poloviny listopadu 1923 řádil v Polné jakýsi pomatený tulák, který postupně založil oheň u Čalounů pod Dolní branou, zapálil pět stodol u rybníka Školáku, kde se vyznamenali Josef Novák a Bedřich Brabec, kteří uhájili stavení Perlovo. Dále byl založen požár domu Zeleného na ulici Boženy Němcové a stodoly Aufrechtovy. Po požáru domu Zeleného zanechal tulák na hrázi Pekla nápis: ,,Na hrázi jsem seděl, na oheň jsem hleděl. Velice mne mrzelo, že jen jedno hořelo.“ Měl totiž v úmyslu zapálit ještě dvě sousední budovy. 11. listopadu 1923 bylo rozhodnuto o zakoupení francouzské motorové stříkačky Delahaye od fy Ebert v Praze. Měla výkon 70.000 litrů za hodinu a stála 36.000 korun, částku půjčila Občanská záložna, ručitelem bylo město. 4. prosince 1923 bylo navrženo zřízení ženského odboru.
6. července 1925 zúčastnil se sbor porady při vítání vládní delegace k jednání o dráze Plzeň - Brno, která měla vést přes Polnou. 17. prosince 1925 byl dán návrh na zakoupení automobilu a poplachové sirény.
25. září 1927 zasahoval sbor při velkém požáru amylonských stodol na Kateřinově, zasažených bleskem za bouřky.
V květnu 1929 byl zakoupen osobní automobil a adaptován na sanitní. Celkový náklad byl 28.760 Kč, Červený kříž, který byl kolektivním členem sboru, přispěl částkou 5.000 Kč. Sanitkou zajišťoval tenkrát sbor všechny převozy do nemocnice.4. května 1929 hasiči pořádali Floriánský večírek v sále ,,u Slovanů,,.
18. března 1930 byly uděleny diplomy za čtyřicetiletou činnost v hasičském sboru Karlu Róhrichovi, Josefu Motyčkovi, Hynku Bernardimu, Františku Friessovi, Josefu Peřinovi a Janu Vítkovi.
V roce 1931 byla zakoupena požární siréna za 5.000 Kč.
26. července 1936 vyhořelo Jarošovo stavení a pět stodol na Zapeklí.
V regionu Polensko byl vydáván od roku 1936 krajský hasičský věstník pod názvem „Hasičská stráž“, novinová sazba byla povolena Ředitelstvím pošt a telegrafů v Pardubicích pod č. 61.829-IV-1936. Jeho redaktorem byl učitel Václav Dřevo z Janovic, činovník místního sboru DH a 140. Hasičské župy Polenské.
9. listopadu 1937 hasil sbor velký požár továrny na měřidla na Kateřinově.
Přes tísnivou atmosféru začátku roku 1939 vyzývá dne 1. ledna vedení sboru dobrovolných hasičů v Polné občany ke vstupu do svých řad, obrací se nejen k mužům, ale i k ženám. V duchu této výzvy se pořádají různé kurzy, např. protiplynové ochrany, zdravotní kurzy aj. Hasičstvo bylo v době ohrožení vlasti považováno za důležitou složku obrany země.
Dne 7. února 1939 se sešel výbor SDH na schůzi, kde byli přítomní seznámeni s oběžníky České zemské hasičské jednoty v Praze, které reflektovaly současnou situaci v republice. Vedení sboru přijalo rezignaci Jindřicha Volence ze zdravotních důvodů na funkci starosty sboru a odsouhlasilo pořádání hasičského plesu dne 18. února 1939. Bylo seznámeno s vyplacenými starobními podporami a podporami v nemoci. Schválilo udělení medailí zasloužilým členům za 50 let členství ve sboru.
V únoru 1939 byly doručeny nové vzorové stanovy, které řešily reorganizaci sborů dobrovolných hasičů v rámci nového územního celku. Název Hasičská župa Polenská č. 140 byl změněn na název Okresní hasičská jednota v Polné č. 140. Členové sboru dobrovolných hasičů v Polné se seznámili s novými stanovami a přijali je na valné hromadě konané v měsíci březnu.
Dne 15. března 1939 obsadila německá armáda zbytek Čech a Moravy a byl vyhlášen protektorát. Jak obyvatelstvo, tak i dobrovolná sdružení a spolky, všichni byli ochromeni ve svých aktivitách.
V roce 1939 hořela v Polné dne 12. srpna zámecká věž, kterou zapálil blesk. Zásahu hasičů přihlížela i projíždějící německá Schutzpolizei.
Krajský hasičský věstník „Hasičská stráž“ od 1. září 1939 věstník pod názvem „Národní stráž“, byl vydáván v Polné a jeho odpovědným redaktorem byl odborný učitel Bohuslav Fišer.
Dne 5. září 1939 hořelo v Hrbově, během zásahu bylo zjištěno, že stříkačka Delahay nemá patřičný výkon a bylo usneseno pozvat montéra z firmy Ebert a spol. Praha, který provedl opravu stroje, za kterou bylo účtováno 2.600 korun. Sbor požádal 6 pojišťovacích společností o příspěvek na úhradu a získal od nich 1.000 korun.
Dne 7. září 1939 obeslala Zemská hasičská jednota v Čechách všechny sbory nařízením pod č. j. 12.076, ve kterém přikazovala, aby z řad hasičů byly vyškrtnuti všichni členové nearijského původu - tedy židé. Toto nařízení mělo být provedeno „ihned“ a jeho „provedení hlášeno neodkladně služební cestou Zemské hasičské jednotě.“ Dále byl vydán zákaz užívání dosavadního hasičského odznaku se středním znakem bývalé republiky Československé. Tento znak nebyl přípustný na jakékoliv části výzbroje nebo výstroje, nesměl být na žádném tiskopise nebo razítku. Do budoucna byly všechny organizační stupně struktury hasičstva vybaveny jednotnými tiskopisy a razítky. Další nařízení se týkalo zásobování benzínem, zatemňování světel na vozidlech a oken, nošení slavnostního stejnokroje atd. Nesplnění se trestalo tehdy platnými zákonnými tresty.
V roce 1939 měl místní sbor 72 členů. Složení členské základny: l čestný člen, 66 činných členů a 5 žen.
V roce 1940 byl hasičský ples uspořádán dne 3. února U Slovana, hudbu zajistila hasičská kapela.
Na valné hromadě dne 25. února 1940 bylo zvoleno vedení místního sboru. Starostou sboru byl zvolen odborný učitel Václav Kouklík, náměstkem starosty František Suchý, jednatelem Alois Anichober, velitelem Eduard Hejduk. Jednatel sboru Eduard Hejduk přednesl velitelskou zprávu, která odvážným způsobem hodnotila uplynulá léta 1938 a 1939. Byly schváleny nové stanovy dle příkazu Zemská hasičské jednoty pro Čechy. Na pořad jednání se také dostal záměr zakoupit ještě jednu motorovou stříkačku pro potřeby CPO.
Během roku 1940 byly svolány mimo valnou hromadu ještě další dvě členské schůze, na kterých byli členové průběžně seznamování s novými nařízeními. Na poslední schůzce, která byla zároveň i praktickým cvičením, bylo členům oznámeno, že je zakázána činnost všech spolků mimo sborů dobrovolných hasičů, ale ani ty nesmí pořádat schůze.
Možnost setkávání členové po zákazu konání schůzí hledali v četnějších praktických cvičeních či zimních školách. Od 22. dubna do 15. června bylo konáno 15krát praktické cvičení. Zimní školy byly pořádány od 4. listopadu do 16. prosince, celkem 7krát.
Členská základna sboru dobrovolných hasičů v Polné čítala k 31. prosinci 1940 67 členů, ve složení: 1 čestný člen, 66 členů činných z toho 61 mužů a 5 žen.
Místní sbor se stal od l. ledna 1941 součástí II. hasičského obvodu Polná – Štoky, který byl zařazen do Okresní hasičské jednoty č. 13 Jihlava /dále OHJ/. Do II. obvodu Polná – Štoky jako samostatné okrsky náležely sbory Pohled, Jílemník, Dlohá Ves, Frýdnava a Šejdorf . Bývalí představitelé 140. Polenské župy stáli i ve vedení II. hasičského obvodu Polná – Štoky. Starostou II. obvodu byl Jaroslav Dočekal, velitelem Alois Anichober a jednatelem Eduard Hejduk. Stanislavu Kouklíkovi, náměstkovi II. obvodu, byla udělena dovolená na neurčito.
Bez jakýkoliv výhrad členské sbory, tedy i SDH v Polné, musely schválit změnu stanov, obratem vyplnit přihlášky k OHJ č. 13, ihned v pěti vyhotoveních vypracovat seznamy členů.
Místní sbor během roku 1941 upořádal dvanáctkrát hasičské cvičení. Během žní byly drženy žňové hlídky ve dnech 26. července až 29. září, při těchto hlídkách členové sboru odsloužili 796 hodin.
Bylo splněno nařízení o provedení požárních cvičení v průmyslových závodech, která proběhla v polenských firmách ve dnech 23. až 27. srpna 1941.
Dne 9. listopadu 1941 byla konána výroční valná pracovní schůze II. obvodu 13. OHJ, které se zúčastnili i představitelé místního SDH. Protože některé sbory, organizované ve II. obvodu, se doplňovacích voleb nezúčastnily, většinu vedení obvodu opět představovali členové polenského sboru. Starostou byl zvolen Eduard Hejduk, náměstkem se stal Alois Čejka z Janovic, velitelem byl zvolen Jaroslav Dočekal z Poděšína, zástupcem velitele Josef Škoudlil z Věžničky, jednatelem a matrikářem František Suchý z Polné, pokladníkem Adolf Wollman z Polné, zpra vodajem samaritánů MUDr. Karel Turecký a zpra vodajem dorostu Karel Pařík, oba opět členové místního sboru. Na 14. prosince 1941 svolalo vedení II. obvodu Polná – Štoky – pracovní schůzi, kde měly sbory předložit ke kontrole veškeré knihy a písemnosti, včetně rozpočtů na rok 1942. Některé sbory, zvláště menšinové /Štoky, Jiřín atd./, během okupace nevyvíjely žádnou činnost nebo později pod tlakem pouze formální. Většinou jejich technické vybavení zabavily místní „bratrské“ německé sbory.
Členové místního sboru zasahovali pouze při požáru v Nížkově dne 21. července 1941.
Ve sboru bylo organizováno k 31. prosinci 1941 58 činných členů.
V roce 1942 bylo nařízeno, aby sbor dobrovolných hasičů v Polné byl rozdělen na devítičlenná družstva, jako soběstačné jednotky při požárním zásahu. Do sboru vstoupilo během roku 24 mladých mužů a 18 starších členů ze sboru vystoupilo. Důvodem této velké migrace členů byla skutečnost, že členství ve sboru dobrovolných hasičů chránilo určitým způsobem před totálním nasazením. Z tohoto důvodu počet členů sborů podléhal kontrole.
V období okupace byl kladen velký důraz na cvičení, proto bylo v roce 1942 cvičení realizováno 14krát. Byla to také jediná možnost k beztrestnému setkání většího počtu lidi, protože platil zákaz shromažďování.
Dne 11. prosince 1942 hořela na Kateřinově továrna na výrobu měřidel, tzv. Metrovka. Na pomoc polenským hasičům přijeli hasiči z Nížkova. Příčiny požáru vyšetřovala dle platného nařízení německá kriminální policie z Jihlavy, naštěstí nebyl nikdo obviněn.
Roku 1942 zemřeli tři dlouholetí členové sboru byl to Jan Štefáček /35 let u sboru/, Josef Motyčka, mimo jiné i dlouhá léta pokladník sboru /56 let/ a nakonec řady svých spolu bratří opustil dlouholetý starosta nejen sboru, ale i města, Jindřich Volenec /56 let/.
Stav členů v roce 1942 byl 55 činných členů.
Členové sboru dobrovolných hasičů vykonávali rovněž povinnou službu v protiletecké ochraně a byli zastoupeni ve všech 46 obvodech, na které byla protiletecká ochrana v Polné rozdělena. Členové sboru se pravidelně scházeli k praktickému cvičení, v době od 3. května do 3. července 1943 bylo uspořádáno patnáct cvičení, kterých se zúčastnilo celkem 416 členů.
Při požárním cvičení na „Školáku“ dne 20. června 1943 byla provedena kontrola sboru požárním ředitelem Jelínkem a krajským velitelem Ludvíkem Librou z Jihlavy.
Velkou událostí v roce 1943 pro členy sboru byla účast při hašení požáru zříceného letadla v Brzkově, kterého se zúčastnilo šest členů. Ještě jednou v roce 1943 hasili členové hořící havarované letadlo a to dne 26. června 1943 u Nových Dvorů za účasti devíti členů sboru.
Členská základna ke dni 31. prosince 1943 vykazovala 51 členů, 50 členů bylo činných a 1 čestný člen.
Pravidelná cvičení byla konána od dubna do července 1944 celkem jedenáctkrát za účasti 306 členů. Dne 30. května byl vyhlášen cvičný poplach, dostavilo se více jak 50 % členské základny, tj 22 členů. Členové sboru se jako součást závodních a obvodních oddílů protiletadlové ochrany účastnili všech cvičení organizovaných CPO.
Stav členské základny k 31. prosinci 1944 byl 50 členů.
Dne 5. května 1945, kdy vysílal pražský rozhlas výzvy o pomoc, ujal se v poledních hodinách vedení města Místní národní výbor. Ve 14 hodin byla nařízena pohotovost I. družstvu a velitel sboru Eduard Hejduk deklaroval připravenost sboru předsedovi revolučního MNV Jindřichu Pešákovi. Sbor byl požádán, aby zajišťoval službu bezpečnostní a protipožární.
Dne 9. května 1945 již v brzkých ranních hodinách začala Polnou projíždět ustupující německá armáda, v projíždějících kolonách byly zastoupeny všechny zbraně. V 8 hodin ráno byl na projíždějící kolonu proveden nálet, po zásahu začalo hořet auto v Palackého ulici a na Jungmannově ulici /před domkem, který tehdy obývala pí Čumplová/. Byly použity tříštivé a zápalné bomby a kolona byla ostřelována z palubních zbraní letadel. Při druhém náletu byla zápalnými bombami zasažena budova soudu a automobil naložený municí, který stal na náměstí. Zasažena byla také parní pila firmy Jindřich Procházka (dnes Sapeli) a budova Obuvnického družstva.
Svojí připraveností a rychlostí zásahu sbor omezil požár pouze na postižené objekty a zabránil jejich šíření. Oceněním práce hasičů byl například dar firmy Jindřich Procházka místnímu sboru ve výši 5.000 korun.
V období válečném bylo také plně využito sanitní auto, které převáželo raněné do nemocnice v Havlíčkově Brodě. Jen během roku 1939 přepravil sanitní vůz 37 osob, 32 pacienti byli místní občané, zbylých 15 bylo z okolí. Vybavení vozu se zlepšilo, okna vozu byla zasklena, tím se snížila prašnost uvnitř a v zimě se zvýšila teplota.
Tímto automobilem byl také přepraven Valentin Indus, příslušník Rudé armády, který byl postřelen na křižovatce ulice Palackého a Jungmannova. Bohužel svým zraněním v nemocnici podlehl.
Dne 10. května 1945 dopoledne sbor pokračoval v záchranných pracích na budově soudu a odpoledne na budově obuvnického družstva. Takto pracoval sbor až do 13. května 1945.
Dne 5. června 1945 vyhořela děkanská stodola, kterou obývali příslušníci rumunské armády. K požáru došlo asi jejich neopatrností, zásahu se zúčastnilo šest členů sboru a s velkými obtížemi byli rumunští vojáci zachráněni.
Na 29. července 1945 byl svolán do Polné hasičský sraz II. obvodu. Na sraz se dostavilo 262 členů, kteří předvedli 12 hasičských stříkaček. Srazu se zúčastnil i velitel 5. kraje bratr Ludvík Libra z Jihlavy. Mezi dalšími hosty je možno jmenovat tehdejšího předsedu Okresního národního výboru v Havlíčkově Brodě Václava Paška. Za OHJ č. 16 se zúčastnil bratr vzdělavatel Jaroslav Zikmund. Proslov, ve kterém ocenil dvacetiletou práci pro místní sbor a hasičstvo vůbec velitele Eduarda Hejduka, pronesl bratr Václav Kouklík, starosta místního sboru. Členové místního sboru se zúčastnili téměř v plném počtu 46 mužů.
K 31. prosinci 1945 tvořilo členskou základnu sboru 56 členů.
Složení vedení sboru bylo po osvobození následující: starosta sboru Václav Kouklík, zástupce starosty František Suchý, velitel Eduard Hejduk, náměstek velitele Alois Anichober /autor zápisů v knize protokolů/. Strojník Václav Biňovec, jeho náměstek Josef Havlíček, veliteli družstev byli: Karel Pařík, Jan Musil, Stanislav Růžička, František Streisbier, velitelem samaritánů byl František Škoudlil.
Začátkem roku 1946 byla provedena reorganizace hasičstva, takže místní sbor se opět stal součástí Okresní hasičské jednoty č. 16 v Havlíčkově Brodě a tím České zemské hasičské jednoty v Praze.
Po několikaleté přestávce SDH uspořádal dne 16. února 1946 v Lidovém domě tradiční hasičský ples.
Členové místního sboru se zúčastnili výletu na sokolské cvičiště pořádaného dne 30. června 1946, Husových oslav v zámku dne 5. července a 6. července zájezdu na Havlíčkovy oslavy v Havlíčkově Brodě. Této oslavy se zúčastnil i prezident Edward Beneš s chotí, tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, ministr Václav Kopecký a další významné osobnosti té doby. Toto setkání bylo pro třináct členů místního sboru velkou událostí. Na podzim se devatenáct členů zúčastnilo oslav 28. října.
Ani v roce 1946 nebyla zanedbávána odborná příprava, celkem bylo uspořádáno devět praktických cvičení.
Velkou ztrátou pro sbor bylo náhlé úmrtí starosty místního hasičského obvodu a velitele místního sboru bratra Eduarda Hejduka, důchodního města. Zemřel dne 16. září 1946 ve věku 51 let. Eduard Hejduk byl 21 let aktivním členem sboru. Stál v čele sboru v jednom z nejobtížnějších období, v době 2. světové války. V pohřebním průvodu, který vyšel dne 19. září 1946 z polenské hasičské zbrojnice, umístěné v budově MNV, byl velitel vezen na automobilové stříkačce. Za rakví kráčelo 103 hasičů, z místa i z okolí. Mezi nimi byli čelní představitelé hasičstva - starosta OHJ v Havlíčkově Brodě – bratr MrPh Jan Sajfert, krajský velitel – bratr Libra a další. Oficiálně se s Eduardem Hejdukem loučili před jeho bydlištěm za MNV slečna Karolína Tesařová a za místní organizaci TJ Sokol Jan Jekl, za OHJ Jaroslav Zikmund.
Na výborové schůzi dne 5. prosince 1946 byl navržen nejen program valné hromady, která byla plánována na leden 1947, ale i složení vedení sboru. Bylo rozhodnuto požádat tehdejší předsedu MNV, Josefa Forstnera, aby vstoupil do sboru a převzal funkci starosty.
Další schůze výboru byla konána dne 20. prosince 1946, kde byli přítomní seznámeni s rozhodnutím MNV o přenesení působnost ve věcech pořádkové policie na velitele sboru. Na schůzi byl schválen příspěvek sboru na zřízení místního veřejného rozhlasu ve výši 300 korun.
V roce 1946 se členové sboru zúčastnili zásahu u požáru na Lipině a dne 16. září 1946 byl v noci hašen požár u Rysů na Palackého ulici. Průběžně byly zajišťovány protipožární hlídky při divadelních představeních a plesech.
V lednu 1947 bylo mimo jiné usneseno založit znovu tzv. jinošskou družinu. Dále byl vydán příkaz provést inventuru majetku a založen fond na stavbu nové hasičské zbrojnice – „Hasičského domu“. První dar na jeho stavbu byl vybrán přímo na valné hromadě ve výši 201 korun. V průběhu roku 1947 byly také předloženy „návrhy – plány“ na „Hasičský dům.“ V měsíci červenci 1947 byla ve prospěch Hasičského domu uspořádána sbírka, která vynesla 11.530 korun.
Ke konci roku 1947 bylo ve sboru organizováno 55 činných členů a jeden přispívající.
V sále U Slovana se konala dne 11. ledna 1948 valná hromada, na které mimo přednesených zpráv, byl zvolen výbor, který měl organizačně zajistit oslavu 75. výročí trvání sboru.
Tedy největší událostí roku pro místní SDH i polenské občany byla oslava 75. výročí založení sboru, která se konala 29. srpna 1948. Ráno o deváté hodině proběhla slavnostní valná hromada sboru, na které o historii sboru promluvil vzdělavatel br. František Suchý, který svoji řeč končil přáním, aby sbor měl svůj vlastní krov. Na této valné hromadě byla udělena tři čestná členství. In memoriam bratru Eduardu Hejdukovi, které převzala jeho manželka, Jindřichu Procházkovi za jeho velkou hmotnou podporu sboru a konečně do třetice čestné členství bylo uděleno občanu České Bělé, bratru J. Seifertovi, starostovi OHJ č. 16.
Pokračováním oslav bylo svěcení nových stříkaček děkanem P. Vincencem Říhou. Po té následovalo veřejné dekorování dvaceti pěti členů sboru pamětními medailemi za dlouholeté členství ve sboru.
Členové sboru i při této slavností chvíli vzpomenuli na své bratry, kteří již nejsou mezi živými a vyslali své zástupce na hřbitov a k pomníku padlých, aby zde položili květiny.
V areálu muzea byla v 11 hodin zahájena výstava, jejíž instalaci vedl vzdělavatel sboru bratr František Suchý.
Na sokolském cvičišti v zámku sbor předvedl tři ukázky cvičení, ve kterých názorně přiblížil hasební zásahy v minulosti a v současnosti za pomoci motorových stříkaček. Oslavy zakončila taneční zábava.
V roce 1948 proběhlo 10x řádné cvičení sboru. Nařízená mimořádná cvičení se konala tři. První dne 15. května 1948 na věži kostela Nanebevzetí P. Marie, dne 31. května byl nacvičován požární zásah na domě Kratochvílových u Špačkova rybníka a dne 17. srpna, kdy byl vyhlášen poplach sirénou, hasiči provedli výjezd ze zbrojnice k Ovčínu. Tzv. aplikační cvičení bylo uspořádáno dne 18. července v Záborné a další se konalo dne 26. října 1948 v Poděšíně.
V měsíci květnu byla svépomocí dobudována dřevěná lezecká věž, která sloužila ke zkvalitnění výcviku mužstva. Při její výstavbě bylo odpracováno 1.496 hodin a její hodnota byla stanovena na 10.589 korun.
K 31. prosinci 1948 evidoval sbor 66 činných členů a 5 členů čestných.
Dne 12. února 1949 byla uspořádána maškarní merenda, která přinesla další finanční prostředky nejen do pokladny sboru, ale i na konto Hasičského domu, protože představa o vlastní střeše nad hlavou provázela polenský sbor po celá léta.
Dne 8. března 1949 hořel závod č. 2 tehdy již národního podniku České pily na Zápeklí, na likvidaci požáru se podílelo dvacet čtyři členů místního sboru.
Vedení sboru opakovaně poukazovalo na potřebu zlepšit technické vybavení sboru a tím zvýšit jeho akceschopnost. Naštěstí např. v červnu 1949, kdy byla převezena stříkačka č. 1 do telečské firmy Vystrčil k opravě, nedošlo k žádnému požáru.
Dne 31. července 1949 byl na náměstí v 10 hodin dopoledne uspořádán veřejný koncert. Hudba Matěje Pospíchala z Dobroutova pokračovala ve svém vystoupení odpoledním koncertem v restauraci U Řeháků /Palackého ul. – dnes firma Šiko/ a den byl zakončen taneční zábavou U Slovana.
23. říjen byl v roce 1949 vyhlášen jako Den hasičstva, proto byla tento den uspořádána slavnostní valná hromada, kterou zahájil bratr velitel Karel Pařík. Přivítal zástupce jednotlivých složek, které tradičně spolupracovaly se sborem – zástupci Místního národního výboru /dále MNV/, TJ Sokol, Sboru národní bezpečnosti /dále SNB/ a Červeného kříže.
Opakované požadavky na zlepšení technického vybavení sboru byly korunovány úspěchem a sbor v červenci 1950 převzal novou motorovou stříkačku DS 16, proto mohl starší stříkačku zn. Smekal typ PS s podvozkem, čtyřmi savicemi a příslušenstvím zapůjčit sboru dobrovolných hasičů v Dobroníně.
Na valně hromadě 15. ledna 1950 byl opakovaně zvolen předsedou Alois Anichober, velitelem Karel Pařík a jednatelem Jan Smejkal. Voleb se zúčastnilo 42 členů. Členové byli seznámeni se skutečností, že dobrovolní hasiči jsou od roku 1950 složkou ministerstva vnitra. Usnesení z této valné hromady obsahovalo schválený plán teoretických školení členů, plán na zařízení nových prostor u Filipenských a doplnění vybavení hasební technikou tehdy ne moc rozšířenými hasícími přístroji – minimaxy s různými náplněmi. Významným rozhodnutím bylo znovu přijímat do řad hasičů ženy a to nejen na funkce samaritánek, ale mladší zájemkyně i jako aktivní hasičky. Na základě této výzvy bylo dne 25. března 1950 přijato 13 žen, některé z nich v řadách hasičů působily již před II. světovou válkou.
